Normy EN pro ochranné rukavice

KATEGORIE CE

Evropské nařízení 2016/425

Kat. I Minimální rizika.
Chrání uživatele před minimálními riziky. Výrobce musí být schopen prokázat, že výrobek splňuje základní požadavky pro ochranné rukavice a odpovídá za zajištění označení CE. To platí pro všechny ochranné rukavice.

Kat. II Další rizika.
Splňuje jak základní požadavky, tak další normy, které se mohou vztahovat na určité oblasti použití. Rukavice musí být přezkoušeny ve schválené laboratoři a musí získat typové schválení od oznámeného subjektu, který vydává certifikáty.

Kat. III Vážná rizika.
Zahrnuje výhradní ochranu před riziky, která mohou způsobit velmi závažné následky, jako je smrt nebo nevratné poškození zdraví. Rukavice musí být testovány schválenou laboratoří a musí být schváleny notifikovaným orgánem. Dalším požadavkem je každoroční inspekce výrobního postupu a rukavice budou náležitě kontrolovány, aby bylo zaručeno, že mají správnou kvalitu. Přímo za označení CE se musí umístit identifikační kód oznámeného subjektu (čtyři číslice), např. CE 0123.

EN ISO 21420:2020

Všeobecné požadavky a
zkušební metody

• Rukavice musí být vyrobeny tak, aby poskytovaly ochranu, k níž jsou určeny.
• Materiál, švy a okraje nesmí uživateli ublížit.
• Rukavice se musí snadno nasazovat a sundávat.
• Hodnota pH rukavic musí být mezi 3,5 a 9,5.
• Obsah chromu (šestimocného) v kožených rukavicích musí být nižší než 3 mg/kg.
• DMFa (dimethylformamid) v rukavicích obsahujících PU by měl být nižší než 1000 mg/kg.
• Výrobce musí na požádání poskytnout seznam známých alergenů.
• Pokud jsou dodržovány pokyny pro praní, nesmí být ovlivněna kvalita ochrany poskytované rukavicemi.
• Rukavice musí umožňovat maximální pohyblivost prstů (schopnost úchopu) vzhledem k dané potřebě ochrany.
• Pokud jsou uváděny elektrostatické vlastnosti, musí být rukavice testovány podle EN 16350:2014

EN 374-2: 2014

Odolnost proti penetraci

Rukavice, které mají poskytovat ochranu proti mikroorganismům a chemikáliím, musí být nepropustné (bez otvorů). V případě tenkých, jednorázových rukavic se zkouší prostupnost tak, že se rukavice naplní vodou nebo vzduchem. Pokud voda nebo vzduch uniká, rukavice je vadná.

EN 16523-1: 2015

Odolnost proti proniknutí chemikálií
(nahrazuje normu EN 374-3:2003)

Zkušební metoda pro měření odolnosti materiálu OOP proti průniku nebezpečných chemikálií na molekulární úrovni a při trvalém kontaktu. Rukavice budou klasifikovány jako typ A, typ B nebo typ C.

Seznam chemikálií, na kterých se zkoušejí rukavice, byl rozšířen o šest dalších chemikálií. V průmyslovém prostředí se používá stále větší počet chemikálií a některé nebyly zahrnuté v předchozí normě.

EN 374-4: 2013

Odolnosti proti degradaci chemikáliemi

Degradace je škodlivá změna jedné nebo více vlastností materiálu ochranné rukavice v důsledku kontaktu s chemikálií. Může se projevovat rozštěpením na vrstvy, změnou barvy, ztvrdnutím, změknutím, změnou rozměrů, ztrátou pevnosti v tahu atd. Určuje se měřením procentní změny odolnosti materiálu rukavice proti propichu po trvalém kontaktu vnějšího povrchu se zkoušenou chemikálií v délce 1 hodiny. Výsledek zkoušky degradace musí být uveden v informačním letáku ke všem třem typům rukavic.

EN 374-5: 2016

Ochrana proti mikroorganismům

Nová norma zavádí zkoušení ochrany proti virům. Předchozí norma se zabývala pouze plísněmi a bakteriemi.

Nová značení na obalu budou uvádět, zda rukavice chrání pouze před bakteriemi a plísněmi, nebo před bakteriemi, plísněmi a viry. K označení rukavic chránících před bakteriemi a plísněmi slouží piktogram biologického rizika. Pokud rukavice splňuje požadavky zkušební metody na ochranu před viry, tento piktogram bude doprovázen slovem „VIRUS“.

EN 511:2006

Rizika související s chladem

Rukavice poskytující ochranu proti chladu jsou testovány na dvě různé situace chladu:
pronikající nebo konvekční chlad (a) a kontaktní chlad (b), tj. přímý kontakt s chladnými předměty. V příslušných případech se provádí zkoušení odolnosti proti propustnosti vody (c).

A: Konvekční chlad znamená proces ztráty tepla vlivem vzduchu nebo vody na kůži. Tento test měří tepelně izolační vlastnosti rukavic při vystavení chladnému větru. Číslo označuje úroveň ochrany mezi 0 a 4. Nejvyšší úroveň ochrany je 4.

B: Kontaktní chlad označuje, kolik tepla se ztrácí fyzickým kontaktem s jiným předmětem, například sněhem. Tento test měří tepelnou odolnost rukavic při kontaktu se studeným předmětem s číslem od 0 do 4. Nejvyšší úroveň ochrany je 4.

C: Pronikání vody je test s informací, zda jsou rukavice nepromokavé. Číslo je buď 0, nebo 1, kde 1 znamená, že nedošlo k proniknutí vody. Rukavice testované s hodnocením 0 mohou mít vodotěsné vlastnosti po dobu kratší než 5 minut.

EN 407:2020

Tepelná rizika (teplo a/nebo oheň)

Rukavice označené jedním z těchto piktogramů poskytují ochranu proti jednomu nebo více tepelným rizikům. Poznámka! Piktogram zobrazující plamen lze použít pouze při testování hořlavosti (omezeného šíření plamene). Byla zkoušena odolnost rukavic v souvislosti s následujícími riziky:

• Omezené šíření plamene
• Odolnost proti kontaktnímu teplu
• Odolnost proti konvekčnímu teplu
• Odolnost proti sálavému teplu
• Odolnost proti malým rozstříknutým částicím roztaveného kovu
• Odolnost proti velkým množstvím roztaveného kovu

EN 16350: 2014

Elektrostatické vlastnosti

Používání antistatických rukavic (rozptylujících elektrostatický náboj) je důležité v prostředích s riziky souvisejícími s požárem a/nebo výbuchem. Cílem je předejít jevu způsobovanému rozdílem elektrických potenciálů mezi uživatelem a prostředím, který vzniká během kontaktu a hovorově se nazývá „šok“.

EN 388:2016 + A1:2018

Ochranné rukavice proti mechanickým rizikům

V revidovaném znění normy EN 388:2016 jsou nyní k dispozici dvě zkoušky odolnosti proti prořezání. Metoda řezem zůstává oproti minulosti nezměněna a používá se pro materiály, které neotupují čepel. U materiálů, které tupí čepel, např. u většiny protiřezných materiálů, se vyžaduje zkouška TDM. V těchto případech je výsledkem TDM skutečný referenční výkon, zatímco
výsledek s řezem je pouze orientační, a proto bude označen X.

a. Odolnost proti oděru (stupeň ochrany 0–4)
Počet cyklů potřebných k vydření otvoru v kruhovém vzorku materiálu rukavice brusným papírem při konstantním tlaku a pohybu. Nejvyšší stupeň ochrany je 4, což odpovídá 8 000 cyklům.

b. Odolnost proti proříznutí, zkouška řezem (stupeň ochrany 0–5)
V tomto případě se měří počet otáček kruhového nože otáčejícího se konstantní rychlostí, které jsou zapotřebí k proříznutí rukavice. Výsledek se porovná s referenčním materiálem, aby bylo možné získat index. Nejvyšší stupeň ochrany je 5, což odpovídá indexu 20.

c. Odolnost proti dalšímu trhání (stupeň ochrany 0–4)
Síla nutná k dalšímu trhání naříznutého pravoúhlého vzorku rukavice, maximální síla je 75 N.

d. Odolnost proti propíchnutí (stupeň ochrany 0–4)
Měření velikosti síly, která ke nutná k proražení otvoru v rukavici hrotem o standardních rozměrech a s danou rychlostí (10 cm/min).

e. Odolnost proti proříznutí podle řezné zkoušky ISO (stupeň ochrany A–F)
Síla v newtonech (N) nutná k proříznutí vzorku pravoúhlou čepelí ve stanoveném zkušebním řezacím zařízení, například tomodynamometru (TDM). Tato zkouška je volitelná, pokud nedošlo k otupení ostří ve zkoušce řezem; v takovém případě se stává referenčním ukazatelem odolnosti proti proříznutí.

f. Ochrana proti nárazům (stupeň ochrany P)
Zkouška ochrany proti nárazům se provádí podle normy EN 13594:2015 o ochranných rukavicích pro řidiče motocyklů. Zkouší se část poskytující ochranu, ale vzhledem k její omezené ploše nelze touto metodou zkoušet v části kolem prstů. Náraz má energii 5 J a přenášená síla musí odpovídat nejvyšší úrovni, v tomto případě úrovni 1, s individuálním výsledkem ≤ 9,0 kN a střední sílou ≤ 7,0 kN.